Ráno jsem normálně vstala, sáhla po mobilu a odepsala na zprávy, co mi v noci ještě přišly. Nestrávila jsem na něm tak dlouho, jako normálně, protože jsem si nemohla prohlédnout všechny story z instagramu. Nevadilo mi to.
Dala jsem si snídani, udělala citrónovou vodu - nový zvyk, kterého se chci držet - a napsala cíle celého detoxu. Zatím jsem si vymyslela pouze pár věcí, kterých se chci držet. Nemůžu na sebe hodit tisíc věcí najednou a předpokládat, že to všechno zvládnu. Chtěla bych, ale bohužel. Jsem člověk, a tak nejsem dost inteligentní na to, abych se učila spoustu nových věcí najednou. Můžu být ráda, že se naučím alespoň něco.
V práci jsem žádný problém neměla. Večer, když jsem šla do baru, tak jsem čekala, že budu mít nutkání vyfotit, že někde jsem. Ukázat světu, že mám kamarády a dobře se bavím. K mému údivu mě to ani nenapadlo. Nesáhla jsem instinktivně po telefonu, abych sdílela svoje chvilky s přáteli. Jsem za to ráda, stejně nikoho nezajímá, co dělám a co ne. Mě to u ostatních přece taky nezajímá. A to by si měli asi všichni přiznat, že se svět netočí kolem nikoho z nás.
Zvyky. Na co jsem ale opravdu za dnešek pyšná je, že jsem si stáhla hodně podcastů o politice a fakt je vnímala. Normálně by mě to ani nenapadlo, ale asi jsem přišla k rozumu a chci se zajímat o to, co se v tomhle světě děje. Vypila jsem tu citrónovou vodu, cvičila minimálně deset minut. A to mi na jeden den přijde celkem fajn. Malými krůčky se dostanu tam kam chci.
Jaké jsou moje cíle na zítřek?
Plán na další den už mám, ale co bych také chtěla zítra stihnout je cvičení delší něž 10 minut. Dvacet stačí. Poslechnout si alespoň dva podcasty, udělat si zdravý oběd a shromáždit co nejvíce přátel pod jednu střechu.
16. listopadu 2018
